German Empire

Deutsches Reich

empire in Central Europe between 1871–1918

Wikimedia Commons
Wikimedia Commons category: German Empire

Geographical coordinates: 52.5167 13.4

Wikipedia

English German Empire

The German Empire or the Imperial State of Germany, also referred to as Imperial Germany, was the German nation state that existed from the unification of Germany in 1871 until the November Revolution in 1918.

It was founded on 1 January 1871 when the south German states, except for Austria, joined the North German Confederation and the new constitution came into force changing the name of the federal state to the German Empire and introduced the title of German Emperor for Wilhelm I, King of Prussia from the House of Hohenzollern. Berlin remained its capital, and Bismarck, Minister-President of Prussia became Chancellor, the head of government. As these events occurred, the Prussian-led North German Confederation and its southern German allies were still engaged in the Franco-Prussian War.

The German Empire consisted of 26 states, most of them ruled by royal families. They included four kingdoms, six grand duchies, five duchies (six before 1876), seven principalities, three free Hanseatic cities, and one imperial territory. Although Prussia was one of four kingdoms in the realm, it contained about two thirds of Germany's population and territory. Prussian dominance had also been established constitutionally.

After 1850, the states of Germany had rapidly become industrialized, with particular strengths in coal, iron (and later steel), chemicals, and railways. In 1871, Germany had a population of 41 million people; by 1913, this had increased to 68 million. A heavily rural collection of states in 1815, the now united Germany became predominantly urban. During its 47 years of existence, the German Empire was an industrial, technological, and scientific giant, gaining more Nobel Prizes in science than any other country. Between 1901 and 1918, the Germans won 4 Nobel Prizes in Medicine, 6 Prizes in Physics, 7 Prizes in Chemistry and 3 Prizes in Literature. By 1913, Germany was the largest economy in Continental Europe, surpassing the United Kingdom (excluding its Empire and Dominions), as well as the third-largest in the world, only behind the United States and the British Empire.From 1867 to 1878/9, Otto von Bismarck's tenure as the first and to this day longest-serving Chancellor was marked by relative liberalism, but it became more conservative afterwards. Broad reforms, and the Kulturkampf marked his period in the office. Late in Bismarck's chancellorship and in spite of his personal opposition, Germany became involved in colonialism. Claiming much of the leftover territory that was yet unclaimed in the Scramble for Africa, it managed to build the third-largest colonial empire at the time, after the British and the French ones. As a colonial state, it sometimes clashed with other European powers, especially the British Empire.

Germany became a great power, boasting a rapidly developing rail network, the world's strongest army, and a fast-growing industrial base. Starting very small in 1871, in a decade, the navy became second only to Britain's Royal Navy. After the removal of Otto von Bismarck by Wilhelm II in 1890, the Empire embarked on Weltpolitik – a bellicose new course that ultimately contributed to the outbreak of World War I. In addition, Bismarck's successors were incapable of maintaining their predecessor's complex, shifting, and overlapping alliances which had kept Germany from being diplomatically isolated. This period was marked by various factors influencing the Emperor's decisions, which were often perceived as contradictory or unpredictable by the public. In 1879, the German Empire consolidated the Dual Alliance with Austria-Hungary, followed by the Triple Alliance with Italy in 1882. It also retained strong diplomatic ties to the Ottoman Empire. When the great crisis of 1914 arrived, Italy left the alliance and the Ottoman Empire formally allied with Germany.

In the First World War, German plans to capture Paris quickly in the autumn of 1914 failed. The war on the Western Front became a stalemate. The Allied naval blockade caused severe shortages of food. However, Imperial Germany had success on the Eastern Front; it occupied a large amount of territory to its east following the Treaty of Brest-Litovsk. The German declaration of unrestricted submarine warfare in early 1917 contributed to bringing the United States into the war.

The high command under Paul von Hindenburg and Erich Ludendorff increasingly controlled the country, but in October after the failed offensive in spring 1918, the German armies were in retreat, allies Austria-Hungary and the Ottoman Empire had collapsed, and Bulgaria had surrendered. The Empire collapsed in the November 1918 Revolution with the abdications of its monarchs. This left a post-war federal republic and a devastated and unsatisfied populace, faced with post-war reparation costs of nearly 270 billion dollars, all in all leading to the rise of Adolf Hitler and Nazism.

Source: German Empire

German Deutsches Kaiserreich

Deutsches Kaiserreich ist die retrospektive Bezeichnung für die Phase des Deutschen Reichs von 1871 bis 1918 zur eindeutigen Abgrenzung gegenüber der Zeit nach 1918. Im Deutschen Kaiserreich war der deutsche Nationalstaat eine bundesstaatlich (oder auch gliedstaatlich) organisierte konstitutionelle Monarchie.Die deutsche Reichsgründung erfolgte mit Beginn der Wirksamkeit der neuen Verfassung zum 1. Januar 1871. Sie wurde durch ein wenig spektakuläres, geheim vorbereitetes militärisch-höfisches Zeremoniell inszeniert, die Kaiserproklamation des preußischen Königs Wilhelm I. am 18. Januar 1871 im Spiegelsaal von Versailles. Währenddessen befand sich das Kaiserreich noch im Deutsch-Französischen Krieg. Auf kleindeutscher Grundlage und unter der Herrschaft der preußischen Hohenzollern war damit erstmals ein deutscher Nationalstaat entstanden. Hauptresidenz des deutschen Kaisers und preußischen Königs war das Berliner Schloss.

Während der Zeit des Kaiserreichs war Deutschland wirtschafts- und sozialgeschichtlich geprägt durch die Hochindustrialisierung. Ökonomisch und sozial-strukturell begann es sich besonders ab den letzten Jahrzehnten des 19. Jahrhunderts vom Agrar- zum Industrieland zu wandeln. Auch der Dienstleistungssektor gewann mit dem Ausbau des Handels und des Bankwesens wachsende Bedeutung. Das auch durch die französischen Kriegsreparationen nach 1871 verursachte Wirtschaftswachstum wurde durch den sogenannten Gründerkrach von 1873 und die ihm folgende langjährige Konjunkturkrise zeitweilig gebremst. Trotz erheblicher politischer Folgen änderte dies nichts an der strukturellen Entwicklung hin zum Industriestaat.

Kennzeichnend für den gesellschaftlichen Wandel war eine stark international orientierte Reformbewegung, in deren Verlauf die „soziale Frage“ mit Armutsskandalisierung und -bekämpfung vorangetrieben wurde, aber auch demokratische Reformen und Frauenrechte forciert wurden. Strukturelle Grundlage dieser Veränderungen waren neben der Massenpolitisierung ein rapides Bevölkerungswachstum, Binnenwanderung und Urbanisierung. Die Gesellschaftsstruktur wurde durch die Zunahme der städtischen Arbeiterbevölkerung und – vor allem in den Jahren ab etwa 1890 – auch des neuen Mittelstandes aus Technikern, Angestellten sowie kleinen und mittleren Beamten wesentlich verändert. Dagegen ging die wirtschaftliche Bedeutung des Handwerks und der Landwirtschaft – bezogen auf deren Beiträge zum Volkseinkommen – eher zurück.

Die innen- und außenpolitische Entwicklung wurde bis 1890 vom ersten und am längsten amtierenden Kanzler des Reiches bestimmt, Otto von Bismarck. Dessen Regierungszeit lässt sich in eine relativ liberale Phase, geprägt von innenpolitischen Reformen und vom Kulturkampf, und eine eher konservativ geprägte Zeit nach 1878/79 einteilen. Als Zäsur gelten der Übergang zum Staatsinterventionismus (Schutzzoll, Sozialversicherung) sowie das Sozialistengesetz.

Bismarck versuchte außenpolitisch, das Reich durch ein komplexes Bündnissystem abzusichern (z. B. Zweibund mit Österreich-Ungarn 1879). Ab 1884 begann der – später intensivierte – Einstieg in den überseeischen Imperialismus. Es folgten internationale Interessenkonflikte mit anderen Kolonialmächten, insbesondere der Weltmacht Großbritannien.

Die Phase nach der Ära Bismarck wird oft als Wilhelminisches Zeitalter bezeichnet, weil Kaiser Wilhelm II. (ab 1888) nach der Entlassung Bismarcks persönlich in erheblichem Umfang Einfluss auf die Tagespolitik ausübte. Allerdings spielten daneben auch andere, teilweise konkurrierende Akteure eine wichtige Rolle. Sie beeinflussten die Entscheidungen des Kaisers und ließen sie oft widersprüchlich und unberechenbar erscheinen.

Durch den Aufstieg von Massenverbänden und -parteien sowie die wachsende Bedeutung der Presse gewann zudem die öffentliche Meinung an Gewicht. Nicht zuletzt darum versuchte die Regierung mit einer imperialistischen Weltpolitik, einer antisozialdemokratischen Sammlungspolitik und einer populären Flottenrüstung (siehe Flottengesetze) ihren Rückhalt in der Bevölkerung zu erhöhen. Außenpolitisch führte Wilhelms Weltmachtstreben jedoch in die Isolation; durch diese Politik hat das Reich dazu beigetragen, die Gefahren eines großen Krieges zu erhöhen. Als dieser Erste Weltkrieg schließlich 1914 ausgelöst wurde, war das Reich in einen Mehrfrontenkrieg verwickelt. Auch in der Innenpolitik gewann das Militär an Einfluss. Mit der zunehmenden Anzahl von Kriegstoten an den Fronten und der sozialen Not in der Heimat (gefördert durch alliierte Seeblockaden) begann die Monarchie an Rückhalt zu verlieren.

Erst gegen Kriegsende kam es zu den Oktoberreformen 1918, die unter anderem bestimmten, dass der Reichskanzler das Vertrauen des Reichstages haben musste. Schon bald darauf wurde in der Novemberrevolution die Republik ausgerufen, und die verfassunggebende Nationalversammlung in Weimar konstituierte das Reich 1919 als parlamentarische Demokratie. Das heutige Deutschland ist völkerrechtlich mit dem Deutschen Reich des Jahres 1871 identisch, auch wenn sich Regierungsform und Verwaltungsgebiet seither mehrmals geändert haben.

Source: Deutsches Kaiserreich

Polish Cesarstwo Niemieckie

Cesarstwo Niemieckie, Rzesza Niemiecka (niem. Deutsches Kaiserreich, Deutsches Reich) – niemieckie państwo narodowe założone w 1871 przez Ottona von Bismarcka. Po upadku określane także jako Druga Rzesza (Zweites Reich). Swego czasu było jednym z największych mocarstw światowych i posiadało liczne kolonie.

Cesarstwo Niemieckie było monarchią konstytucyjną i państwem federalnym, złożonym z państw związkowych wchodzących w skład Rzeszy będących monarchiami i wolnymi miastami.

Source: Cesarstwo Niemieckie

Russian Германская империя

Герма́нская импе́рия — принятое в российской историографии название немецкого государства в 1871—1918 годах.

Официальное название немецкого государства в 1871 — 1943 годах — Deutsches Reich (Германский рейх), что также переводится как «Германская империя» или «Германское государство» (с 1943 — Großdeutsches Reich, «Великогерманское государство», «Великогерманская империя»).

В историографии этот период принято делить на Германскую империю (кайзеровскую Германию) (1871—1918), Веймарскую республику (1918—1933) и Третий рейх (нацистскую Германию) (1933—1945). Таким образом, термин «Германская империя» применяют главным образом к кайзеровской Германии, что соответствует термину немецкой историографии Deutsches Kaiserreich. Веймарскую республику и Третий рейх, несмотря на формальную корректность, к данному понятию обычно не относят.

Основателями Германской империи считают Отто фон Бисмарка и Вильгельма I Гогенцоллерна. Иногда её называют «Второй рейх» (см. «Первый» и «Третий»). Германская империя прекратила своё существование в 1918 году в результате Ноябрьской революции.

Source: Германская империя

Ukrainian Німецька імперія

Німе́цька Імпе́рія (нім. Deutsches Reich) — держава, що існувала в Центральній Європі наприкінці XIX та на початку XX століття. Назва зазвичай використовується, для описання Німеччини з 1871 року до 1918 року, коли вона була конституційною монархією: починаючи з об'єднання Німеччини і проголошення прусського короля Вільгельма I Німецьким Імператором (18 січня, 1871), закінчуючи фактично проголошенням Веймарської республіки Філіпом Шейдеманном (9 листопада, 1918) і формально зреченням Вільгельма II (28 листопада, 1918). Найголовніші держави, що межували з Німецькою імперією: Російська імперія на сході, Франція на заході, і Австро-Угорщина на півдні.

Source: Німецька імперія

cs Německé císařství

Německé císařství (zkráceně Německo, oficiálně Německá říše, německy Deutsches Reich někdy též Imperiální Německo) byl německý národní stát, který existoval od sjednocení Německa v roce 1871 až do abdikace císaře Viléma II. v roce 1918. Císařství bylo založeno ve Versailles u Paříže během prusko-francouzská války 1. ledna 1871, kdy se německé jižní státy s výjimkou Rakouska připojily k Severoněmeckému spolku a vstoupila v platnost nová ústava, která změnila název spolkového státu na Německou říši a zavedla titul německého císaře pro Viléma I., pruského krále z dynastie Hohenzollernů. Hlavním městem zůstal Berlín a pruský ministerský předseda Otto von Bismarck se stal kancléřem, předsedou vlády.

Německá říše se skládala z 26 států, z nichž většině vládly královské rody. Zahrnovala čtyři království, šest velkovévodství, pět vévodství (šest před rokem 1876), sedm knížectví, tři svobodná hanzovní města a jedno císařské území. Ačkoli Prusko bylo jedním z několika království v říši, obsahovalo asi dvě třetiny německé populace a území. Pruská dominance byla také zaručena ústavně. Mezi lety 1867 až 1878/9 byla funkce Otto von Bismarcka jako prvního a dodnes nejdéle vládnoucího kancléře poznamenána relativním liberalismem, ale později se stala konzervativnější. Období, kdy byl ve funkci, se vyznačovalo rozsáhlými reformami a kulturním bojem. V pozdějších letech jeho úřadování a přes jeho osobní opozici se Německo zapojilo do kolonialismu. Získalo hodně ze zbytkového území, které při dělení Afriky nebylo ještě nárokované, a zvládlo vybudovat třetí největší koloniální říši té doby, po britské a francouzské. Jako koloniální stát se občas střetávalo s jinými evropskými mocnostmi, zejména s Britskou říší. Německo se stalo mocností a pyšnilo se rychle se rozvíjející železniční sítí, nejsilnější armádou na světě a rychle rostoucí průmyslovou základnou. Za méně než deset let se jeho námořnictvo stalo druhým největším za britským královským námořnictvem. Po odstavení Bismarcka Vilémem II. v roce 1890 se císařství pustilo do Weltpolitiky – nového agresivního kurzu, který nakonec přispěl k vypuknutí první světové války. Kromě toho Bismarckovi nástupci nebyli schopni udržet soubor měnících se a překrývajících se spojenectví jejich předchůdce, která bránila Německu v diplomatické izolaci. Toto období bylo poznamenáno různými faktory ovlivňujícími císařova rozhodnutí, která byla veřejností často vnímána jako protichůdná nebo nepředvídatelná. V roce 1879 Německá říše s Rakousko-Uherskem vytvořila dvojspolek, na který v roce 1882 navázal trojspolek s Itálií. Rovněž si udržela silné diplomatické vazby s Osmanskou říši. Když přišla v roce 1914 velká krize, Itálie alianci opustila a Osmanská říše se formálně stala spojencem Německa.

Po roce 1850 se německé státy rychle industrializovaly, zvláště díky dostatku uhlí, železa (ocel), chemickému průmyslu a železnici. V roce 1871 v Německu žilo 41 milionů obyvatel a do roku 1913 se tento počet zvýšil na 68 milionů. Státy, které byly v roce 1815 převážně venkovské, byly nyní ve sjednoceném Německu převážně urbanizované. Během 47 let své existence byla Německá říše průmyslovým, technologickým a vědeckým gigantem, který získal ve vědě více Nobelových cen než kterákoli jiná země. V letech 1901 až 1918 získalo Německo 4 Nobelovy ceny za medicínu, 6 za fyziku, 7 za chemii a 3 ceny za literaturu. V roce 1900 bylo Německo největší ekonomikou v Evropě, když překonalo Spojené království, a druhou největší na světě za Spojenými státy.Během první světové války selhaly německé plány na rychlé obsazení Paříže do podzimu roku 1914. Válka na západní frontě se stala patovou situací a spojenecká námořní blokáda způsobila vážný nedostatek potravin. Císařské Německo však dosáhlo úspěchů na východní frontě a po Brestlitevském míru okupovalo velké množství území na východě. Německé vyhlášení neomezené ponorkové války na počátku roku 1917 přispělo k zapojení Spojených států do války. Vrchní velení armády v čele s Paulem von Hindenburgem a Erichem Ludendorffem stále více ovládalo stát, ale v roce 1918 začala po neúspěšné jarní ofenzivě německá armáda ustupovat, spojenci Rakousko-Uhersko a Osmanská říše se zhroutili a Bulharsko se vzdalo. Říše padla během revoluce v listopadu 1918, kdy panovník odstoupil. Poválečná federální republika čelila poválečným reparacím ve výši téměř 270 miliard dolarů. což vedlo k vzestupu Adolfa Hitlera a nacismu.

Source: Německé císařství

Spanish Imperio alemán

El Imperio alemán (en alemán: Deutsches Reich o Deutsches Kaiserreich) fue la forma de Estado que existió en Alemania desde su unificación y la proclamación de Guillermo I como emperador, el 18 de enero de 1871, hasta 1918, cuando se convirtió en una república después de la derrota en la Primera Guerra Mundial y la abdicación de Guillermo II (9 de noviembre de 1918).

El Imperio Alemán estuvo regido por una Constitución aprobada el 16 de abril de 1871. Durante sus 47 años de vigencia, el Imperio alemán se convirtió en una de las economías industriales más poderosas del planeta y una gran potencia, hasta que se derrumbó después de su derrota militar en la Primera Guerra Mundial y la Revolución de Noviembre.[1]​ Los estados fronterizos más importantes fueron el Imperio ruso en el este, Francia en el oeste y el Imperio austrohúngaro ubicado en el sur.

Source: Imperio alemán

French Empire allemand

L'Empire allemand (en allemand : Deutsches Kaiserreich, également dénommé Reich allemand) est le régime politique de l'Allemagne de 1871 à 1918. État-nation historique de l'Allemagne, l'Empire allemand est une monarchie parlementaire autoritaire avec une organisation territoriale fédérale.

Ce régime suit la dissolution de la Confédération germanique (1815-1866). Après la constitution de la confédération de l'Allemagne du Nord (1867-1871), l'Empire allemand est l'aboutissement de la formation d'un régime impérial dominé par le royaume de Prusse et la maison de Hohenzollern, et indépendant de l'Autriche. C'est la solution petite-allemande (Kleindeutsche Lösung) qui parachève l'unité allemande. Le roi de Prusse Guillaume Ier est proclamé Kaiser dans la galerie des Glaces du château de Versailles le 18 janvier 1871, après la victoire de l'Allemagne contre la France de Napoléon III à l'issue de la guerre franco-prussienne. La date de proclamation, le 18 janvier, choisie personnellement par le roi Guillaume Ier, est le jour-anniversaire du premier couronnement, celui de l'électeur Frédéric III de Brandebourg, couronné « roi en Prusse » en 1701.

Sur le plan politique, économique et social, l'Allemagne impériale est marquée par le développement d'une industrie de pointe, elle passe d'un État rural à un État industrialisé, et le système politique très décentralisé laisse la place à un ensemble avec une forte concentration des pouvoirs. Le secteur tertiaire se développe, le commerce et la finance prennent une place plus importante. Les réparations de guerre de la France encouragent ce développement, qui sera toutefois temporairement ralenti par le krach de 1873. La place de l'artisanat et de l'agriculture baisse dans le calcul du PIB. Les changements sociaux principaux de cette période sont l'exode rural, l'urbanisation et la croissance démographique. Cependant, la noblesse garde son prestige et sa mainmise dans la diplomatie, l'armée, la politique et la haute administration.

Le développement des politiques intérieure et extérieure se fait sous l'impulsion du chancelier impérial Otto von Bismarck jusqu'en 1890. Cette période est considérée comme une phase relativement libérale du régime : des réformes intérieures sont menées, le Kulturkampf (le combat pour un idéal de société) permet une indépendance de l'Allemagne vis-à-vis des autorités religieuses catholiques, malgré un tournant conservateur en 1878-79 avec notamment l'adoption de lois antisocialistes. L’État reste interventionniste et met en place des mesures de protectionnisme économique et un système de sécurité sociale. Dans le domaine de la politique internationale, Bismarck met en place un système complexe d'alliances avec les États voisins afin de maintenir l'Empire allemand en position de force face à la France.

En 1890, Bismarck est contraint à la démission. Le nouveau Kaiser Guillaume II mène un règne plus personnel, même s'il reste sous l'influence d'autres personnalités. Ses décisions prennent parfois une tournure incohérente ou imprévisible. Cette période est appelée fréquemment « ère wilhelminienne ».

La montée d'organisations et de partis de masse ainsi que l'importance croissante de la presse renforce le poids de ces derniers dans l'opinion publique. En réaction, le gouvernement mène une politique d'expansion coloniale et d'armement de la flotte très populaires pour compenser des politiques générales anti-sociales-démocrates. L'Allemagne renforce sa domination maritime et devient une puissance rivale des autres puissances coloniales dans le partage du monde, notamment avec le Royaume-Uni. Mais elle reste isolée, ce qui n'éloigne donc pas le risque d'une guerre. Le jeu d'alliances dessert la stabilité de l'Europe en 1914. Première puissance militaire européenne, l'Empire allemand, contraint de gérer simultanément plusieurs fronts au cours de la Première Guerre mondiale, est vaincu en 1918 et perd le soutien de la population.

L'Empire allemand prend fin le 9 novembre 1918, par l'abdication de l'empereur Guillaume II et la proclamation de la république de Weimar, deux jours avant l'armistice qui met fin à la Première Guerre mondiale.

Source: Empire allemand

Italian Impero tedesco

Il termine Impero tedesco o Impero germanico (in tedesco Deutsches Kaiserreich), chiamato anche Secondo Reich (Zweites Reich), si riferisce comunemente alla Germania nel periodo che va dal conseguimento di una piena unità nazionale il 18 gennaio 1871 fino all'abdicazione del Kaiser Guglielmo II il 9 novembre 1918, mentre più rara è la forma Reich tedesco.

Il nome ufficiale dello Stato era Deutsches Reich, e tale rimase anche durante il periodo della Repubblica di Weimar e sino alla fine della seconda guerra mondiale, anche se, dopo l'Anschluss dell'Austria nel 1938, la Germania nazista prese, prima informalmente, poi dal 1943 ufficialmente, il nome di Großdeutsches Reich (letteralmente "Reich grande-tedesco", cioè "della Grande Germania"; spesso anche reso in italiano genericamente come "Grande Reich tedesco"). Tale nuova denominazione fu resa vincolante con un decreto del ministro e capo della cancelleria del Reich, Hans Heinrich Lammers, del 26 giugno 1943, ma non fu mai formalmente adottata a livello di atto costituzionale.I tedeschi, quando si riferiscono al Reich del periodo monarchico, usano tipicamente il termine Kaiserreich (ossia impero); infatti la sola parola Reich non designa alcuna forma monarchica, ma solo uno Stato di una certa importanza. A volte si usa anche l'espressione Secondo Reich, contando il Sacro Romano Impero come il Primo Reich e la Germania nazista come Terzo Reich. In italiano, fra il 1871 e il 1918, lo Stato era indicato anche con la locuzione di Impero germanico.

La capitale era Berlino, la valuta il Goldmark, l'inno imperiale Heil dir im Siegerkranz e l'inno nazionale non ufficiale Die Wacht am Rhein. La bandiera era un tricolore composto di tre bande orizzontali di eguali dimensioni, di colore nero, bianco e rosso. La famiglia imperiale regnante fu quella prussiana degli Hohenzollern.

Source: Impero tedesco

Japanese ドイツ帝国

ドイツ国(ドイツ帝国)

Deutsches Reich

国の標語: Gott mit Uns(ドイツ語 : 神は我らと共に)国歌: Heil dir im Siegerkranz(ドイツ語)(非公式)皇帝陛下万歳第一次世界大戦前の1914年のドイツ帝国の領域

ドイツ帝国(ドイツていこく、ドイツ語: Deutsches Kaiserreich)は、1871年1月18日から1918年11月9日まで存続した、プロイセン国王をドイツ皇帝に戴く連邦国家を指す歴史的名称である。帝政ドイツ(ていせいドイツ)とも呼ばれる。

Source: ドイツ帝国

pt Império Alemão

O Império Alemão (em alemão: Deutsches Kaiserreich, oficialmente Deutsches Reich), às vezes referida como Alemanha Imperial, era o estado nacional alemão que existia desde a Unificação da Alemanha em 1871 até a abdicação do Imperador Guilherme II em 1918.

Foi fundada em 1 de janeiro de 1871, quando os estados do sul da Alemanha, com exceção da Áustria, ingressaram na Confederação da Alemanha do Norte e a nova constituição entrou em vigor, mudando o nome do estado federal para o Império Alemão e introduzindo o título de Imperador Alemão para Guilherme I, Rei da Prússia da Casa de Hohenzollern. Berlim permaneceu sua capital e Otto, príncipe de Bismarck, Ministro-Presidente da Prússia, se tornou chanceler, chefe de governo. Quando esses eventos ocorreram, a Confederação da Alemanha do Norte, liderada pela Prússia, e seus aliados do sul da Alemanha ainda estavam envolvidos na Guerra Franco-Prussiana.

O Império Alemão consistia em 26 estados, a maioria deles governados por famílias reais. Eles incluíam 4 reinos, 6 grão-ducados, 5 ducados (6 antes de 1876), 7 principados, 3 cidades hanseáticas livres e 1 território imperial. Embora a Prússia fosse um dos vários reinos no reino, continha cerca de dois terços da população e território da Alemanha. O domínio prussiano também havia sido estabelecido constitucionalmente. Depois de 1850, os estados da Alemanha rapidamente se industrializaram, com pontos fortes em carvão, ferro (e depois aço), produtos químicos e ferrovias. Em 1871, a Alemanha tinha uma população de 41 milhões de pessoas; em 1913, isso havia aumentado para 68 milhões. De uma coleção de estados fortemente rurais em 1815, a Alemanha agora unida se tornou predominantemente urbana. Durante seus 47 anos de existência, o Império Alemão foi um gigante industrial, tecnológico e científico, ganhando mais Prêmios Nobel em ciência do que qualquer outro país. Entre 1901 e 1918, os alemães ganharam 4 prêmios Nobel em medicina, 6 prêmios em física, 7 prêmios em química e 3 prêmios em literatura. Em 1900, a Alemanha era a maior economia da Europa, superando o Reino Unido, sendo a segunda maior do mundo, atrás apenas dos Estados Unidos. De 1867 a 1878/9, o mandato de Otto von Bismarck até hoje o mais longo Chanceler reinante foi marcado pelo relativo liberalismo, mas depois se tornou mais conservador. Reformas amplas e o Kulturkampf marcaram seu período no cargo. No final da chancelaria de Bismarck e apesar de sua oposição pessoal, a Alemanha se envolveu no colonialismo. Reivindicando grande parte do restante território que ainda não havia sido reivindicado na disputa pela África, conseguiu construir o terceiro maior império colonial da época, depois dos britânicos e franceses. Como estado colonial, às vezes colidia com outras potências europeias, especialmente o Império Britânico.

A Alemanha se tornou uma grande potência, com uma rede ferroviária em rápido desenvolvimento, o exército mais forte do mundo e uma base industrial em rápido crescimento. Em menos de uma década, sua marinha ficou em segundo lugar atrás apenas da Marinha Real Britânica. Após a remoção de Otto von Bismarck pelo Guilherme II em 1890, o Império embarcou no Weltpolitik, um novo curso belicoso que acabou contribuindo para o início da Primeira Guerra Mundial. Além disso, os sucessores de Bismarck foram incapazes de manter as alianças complexas, mutáveis e sobrepostas de seu antecessor, que impediram a Alemanha de ser diplomaticamente isolada. Esse período foi marcado por vários fatores que influenciam as decisões do imperador, que muitas vezes eram percebidas como contraditórias ou imprevisíveis pelo público. Em 1879, o Império Alemão consolidou a Dupla Aliança com a Áustria-Hungria, seguida pela Tríplice Aliança com a Itália em 1882. Também manteve fortes laços diplomáticos com o Império Otomano. Quando a grande crise de 1914 chegou, a Itália deixou a aliança e o Império Otomano se aliou formalmente à Alemanha.

Na Primeira Guerra Mundial, os planos alemães de capturar Paris rapidamente no outono de 1914 falharam. A guerra na Frente Ocidental se tornou um impasse. O bloqueio naval do Aliado causou severa escassez de alimentos. No entanto, o Império Alemão teve sucesso na Frente Oriental; ocupou uma grande quantidade de território a leste, seguindo o Tratado de Brest-Litovski. A declaração alemã de guerra submarina irrestrita no início de 1917 contribuiu para trazer os Estados Unidos para a guerra. O alto comando de Paul von Hindenburg e Erich Ludendorff controlava cada vez mais o país, mas em outubro após a ofensiva fracassada na primavera de 1918, os exércitos alemães estavam em retirada, os aliados Áustria-Hungria e o Império Otomano entraram em colapso e a Bulgária se rendeu. O Império entrou em colapso na Revolução de novembro de 1918 com a abdicação de seus monarcas. Isso deixou uma república federal do pós-guerra e uma população devastada e insatisfeita, enfrentando custos de reparação no pós-guerra de quase 270 bilhões de dólares, tudo levando ao surgimento de Adolf Hitler e o nazismo.

Source: Império Alemão

zh 德意志帝國

德意志帝國(德語:Deutsches Kaiserreich),亦稱德意志第二帝國,是指從1871年1月18日普魯士王國統一日耳曼地區到1918年11月9日霍亨索倫王朝末任皇帝威廉二世退位為止的德國。其正式国号「德意志国」(Deutsches Reich),也是後來魏瑪共和國和納粹德國的正式国号。

德意志帝国由27个领地构成,其中普鲁士王国佔帝国大部分地区并拥有最多人口。帝国成立后,普魯士國王和首相兼任德國皇帝和首相,實行君主立憲制,設立上議院和下議院。帝國共經歷三個皇帝,分別為威廉一世、腓特烈三世和威廉二世。威廉一世在任期間十分信任俾斯麥,幾乎所有政務都由首相俾斯麥處理,因此又稱為「俾斯麥時代」。俾斯麥時代最大的目的是防止法國一報普法戰爭之仇,他建立同盟體系,與俄奧兩國結盟,孤立法國。他的對外政策十分成功,避免與列國發生衝突,但內政上,文化鬥爭與反社會主義兩大政策未能達到預期目的。威廉一世逝世後,由腓特烈三世繼位,但他僅在位99天即去世。威廉二世在位期間,一手摧毀俾斯麥體系,積極向外拓展殖民地,大幅修建海軍船艦,並帶領德國參與第一次世界大戰。大戰期間德國腹背受敵,但德國卓越的軍事才能,成功迫使俄國退出戰爭,並佔領其大片領土,在西部拖垮了法軍,但因齐默尔曼电报事件引發美國參戰,最終導致德國戰敗,威廉二世在德国签署投降书前退位并流亡荷兰,宣告德意志帝国覆灭。帝國覆亡後的德國建立共和政體,即魏瑪共和國。一战结束后的德国被迫将阿尔萨斯-洛林地区割让给法国,欧本-马尔梅迪割让给比利时,但泽走廊割让给波兰,而德国也不许将军队部署在莱茵河以西的莱茵兰地区。

Source: 德意志帝國

Loading...
af Duitse Keiserrykan Imperio alemánar الإمبراطورية الألمانيةaz Almaniya İmperiyasıba Герман империяһыbe Германская імперыяbg Германска империяbn জার্মান সাম্রাজ্যbr Impalaeriezh alamanbs Njemačko carstvoca Imperi Alemanycs Německé císařstvícy Ymerodraeth yr Almaenda Det Tyske Kejserrigede Deutsches Kaiserreichel Γερμανική Αυτοκρατορίαeo Germana Imperiestra Regnoes Imperio alemánet Saksa keisririikeu Alemaniar Inperioafa امپراتوری آلمانfi Saksan keisarikuntafr Empire allemandfy Dútske Keizerrykga Impireacht na Gearmáinegd Impireachd na Gearmailtegl Imperio Alemángu જર્મન સામ્રાજ્યhe הקיסרות הגרמניתhi जर्मन साम्राज्यhr Njemačko Carstvohu Német Császársághy Գերմանական կայսրությունid Kekaisaran Jermanio Germaniana Imperiois Þýska keisaraveldiðit Impero tedescoja ドイツ帝国ka გერმანიის იმპერიაkk Германдық империяkm ចក្រភពអាល្លឺម៉ង់ko 독일 제국la Imperium Germanicumlb Däitscht Keeserräichlt Vokietijos imperijalv Vācijas impērijamk Германско Царствоmr जर्मन साम्राज्यms Empayar Jermannb Det tyske keiserrikenl Duitse Keizerrijknn Det tyske keisardømetoc Empèri Alemandos Германы империpl Cesarstwo Niemieckiept Império Alemãoro Imperiul Germanru Германская империяsc Impèriu tedescush Nemačko Carstvosk Nemecké cisárstvosl Nemško cesarstvosq Perandoria Gjermanesr Немачко царствоsv Kejsardömet Tysklandta ஜெர்மன் பேரரசுtg Имперотурии Олмонth จักรวรรดิเยอรมันtk German imperiýasytl Imperyong Alemantr Alman İmparatorluğutt Алман империясеuk Німецька імперіяur جرمن سلطنتuz Germaniya imperiyasivi Đế quốc Đứcyi דייטשע אימפעריעyo Ilẹ̀ Ọbalúayé Jẹ́mánìzh 德意志帝國arz امبراطوريه المانياast Imperiu alemánazb آلمان ایمپیراتورلوغوbar Deutsches Kaiserreichbxr Германиин эзэнтэ гүрэнckb ئیمپراتۆریەتیی ئەڵمانیdiq İmperatoriya Almanyafrr Sjiisk Keiserrikgsw S Dütsche Kaiserriichhsb Němske mócnarstwolez Германиядин империяlfn Impero Deutxlij Segondo Reichlmo Imperi todeschlrc ئمپئراتوٙری آلمانlzh 德意志帝國mzn آلمان امپراتوریnan Tek-ì-chì Tè-koknds Düütsch Kaiserrieknqo ߊߟߏߡߊ߲ߘߎ߯ ߡߊ߲߬ߛߊ߬ߟߊpap Imperio Alemánpnb جرمن سلطنتrue Нѣмецке цѣсарствоvep Germanijan imperiiwar Imperyo han Alemanyawuu 德意志帝国yue 德意志帝國zh-tw 德意志帝國zh-hant 德意志帝國crh-latn Almaniya imperiyasıbe-tarask Нямецкая імпэрыя